Deváťáky ze ZŠ Jeseník a studenty z jesenického Gymnázia okouzlila podzimní Vídeň

Myšlenka vyzkoušet si německý jazyk v praxi nás natolik nadchla, že jsme se rozhodli společně se studenty jesenického Gymnázia odcestovat „na zkušenou“ rovnou do Vídně. A že to byly opravdu náročné tři dny, můžete posoudit sami.

Nastalo čtvrteční ráno 18. října 2018 a my, nedočkaví žáci a studenti, odjíždíme v doprovodu svých vyučujících vlakem směr Brno a následně pak do Vídně. Prvním překvapením na vídeňském nádraží pro nás byl pan Gerhard Pohl (průvodce), který nejenže přijel jen kvůli nám až z dalekého Memmingenu (Německo), ale věnoval se nám po celou dobu našich toulek po Vídni. Druhé překvapení nám připravily paní učitelky, když si pro sebe koupily jízdenky na metro a s úsměvem pozorovaly, jak německy usilujeme o jejich zakoupení my. Úspěšně jsme dorazili do hostelu, ale naše nedočkavost byla natolik veliká, že jsme si jen odložili batohy a hned jsme vyrazili do centra všeho dění. Naši první zastávkou byl zámek Belveder, kde jsme pořídili na památku několik skvostných fotek a pokračovali jsme přes Karlskirche, Naschmarkt (tržnice, kde se opravdu jen „mlsá a mlsá“) a Staatsoper až na náměstí. Zde jsme dostali rozchod a mohli si v klidu ve skupinkách prohlédnout vše, co nás zajímalo, nakoupit suvenýry, ochutnat pravý vídeňský řízek či jiné dobroty. A v kolik hodin jsme ulehli do postele? Byli jsme po prvním dni tak unaveni, že jsme neměli ani sílu podívat se na hodinky.

Druhý den jsme po opravdu chutné a vydatné snídani vyrazili prozkoumat obrazárnu Albertinu, ve které jsme zhlédli obrazy umělců z celého světa, např. od Picassa, Moneta, ale i díla Františka Kupky a mnoha dalších. Zajímavá byla také výstava fotografií nejznámější americké fotografky Helen Levitt, která zachycuje na svých fotografiích život lidí na ulici. Velice milým překvapením pro nás byla interaktivní výuka dětí nejen předškolního, ale i školního věku přímo v Albertině. Byli jsme opravdu nadšeni, jakým způsobem jsou už tak malé děti vedeni nejen k výtvarnému umění, ale i k celé historii. Po obrazárně se stal naším cílem Hundertwasserhaus a jeho velmi blízké okolí, který nás okouzlil zajímavou architekturou. Kulturní zážitky jsme odpoledne vyměnili za chvíle zábavy a šli jsme se bavit do Prateru, kde jsme strávili příjemné adrenalinové odpoledne. A nebyli bychom to my, kdybychom se nepodívali na Vídeň z výšky, a proto jsme nevynechali ani proslulou atrakci Riesenrad. Večer jsme se vydali do kostela na koncert varhaníků. Cestu nám zpříjemnili pouliční umělci, kteří hráli na housle nejen klasiku, ale i moderní hudbu. A v kolik hodin jsme šli spát dnes? Nevíme, ale byla už tma.

Třetí a zároveň i poslední den jsme se vydali do sídla Habsburků – zámku Schönbrunn, který je proslulý mimo jiné svými okouzlujícími zahradami, kde jsme měli možnost navštívit labyrint nebo nejstarší zoologickou zahradu na světě. Po opravdu náročných třech dnech jsme poděkovali německy panu Pohlovi, rozloučili se a vydali se zpět na cestu k domovu, kde si nás za tmy v sobotu 20. října vyzvedli naši rodiče.

Chtěla bych touto cestou poděkovat žákům a studentům obou jesenických škol (byli opravdu skvělí), bez kterých bychom do Vídně neodjeli, kolegyni z jesenického Gymnázia Evě Jedličkové, která od prvopočátku podpořila nápad společného jazykového tréninku „našich dětí“ v praxi v hlavním městě Rakouska – Vídni, Gerhardu Pohlovi za čas, který nám věnoval, za spoustu informací, které nám s nadšením předával, ale i za to, že velmi trpělivě a s úsměvem naslouchal „naší němčině“.

Alžběta Červená